Kraus a Cíl mluví o Osiřelém západu, bratři si nic nedarují, odejít ale nedokážou

Herci Václav Werner Kraus a Filip Cíl přiblížili inscenaci Osiřelý západ, ve které ztvárňují bratry Connorovy. V rozhovoru mluvili o svých postavách, společném hraní i o tom, co je na textu Martina McDonagha nejnáročnější.

V inscenaci Osiřelý západ Martina McDonagha si bratři Connorovi podle slov tvůrců nic nedarují, přesto spolu zůstávají. Václav Werner Kraus jako Valene a Filip Cíl jako Coleman v rozhovoru popsali, že pod vrstvou nadávek a vzájemného popichování zůstává mnoho nevyřčeného.

Kraus uvedl, že u role považuje za důležité především pochopit mentalitu postav. Podle něj McDonaghovy texty nejsou jednoduché a jejich logika funguje jinak, než na co jsme tady zvyklí. Cíl řekl, že se ke své postavě přibližuje hlavně přes pohyby a gesta. McDonaghovy postavy jsou podle něj výrazně vyhraněné, ale text je zároveň napsaný jasně a dá se dobře uchopit.

Oba herci se vyjádřili také k předchozí zkušenosti s tvorbou Martina McDonagha. Kraus uvedl, že viděl několik jeho věcí a považuje je za velmi zajímavé, zároveň ale za ošemetné na realizaci. Cíl připomněl, že Osiřelý západ viděl před osmi nebo devíti lety v Celetné a právě tehdy se s McDonaghovou tvorbou setkal poprvé.

Při hledání předobrazů svých postav Kraus řekl, že s Valenem se nikdy nesetkal, ale typ lidí podobných Colemanovi ano. Popsal je jako maskulinně jednající lidi, kteří startují hned na první dobrou. Cíl na to navázal poznámkou, že inscenace je právě o tom, že se soužití takových typů zvládnout nepodaří.

Řeč přišla i na jejich společné hraní. Osiřelý západ je jejich první společná inscenace v MDK. Cíl uvedl, že se s Krausem poznali až tady a že ho společná práce baví. Kraus naopak ocenil Cílův způsob zkoušení a řekl, že se z něj dobře vychází.

Herci se dotkli také jazyka inscenace. Kraus řekl, že mu vulgarismy problém nedělají. Cíl doplnil, že text je dost jasně daný, i když bylo potřeba některé věci upravit pro jejich mluvu, význam ale podle něj zůstal zachovaný.

Na otázku, o čem podle nich Osiřelý západ je, zdůraznil Kraus neschopnost odejít, ať už z toxického vztahu, práce nebo čehokoliv dalšího. Podle něj si lidé často stěžují, že je všechno špatně, ale neudělají nic pro to, aby odešli. Cíl vnímá inscenaci jako příběh o nevyřčených věcech a o druhém plánu toho, co se v postavách odehrává. Podle něj dává prostor ukázat napětí i beze slov, v okamžicích, kdy pusa říká něco jiného než tělo.